Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhých osmi létech se hlásí montrealský kulomet se čtvrtou deskou a opět se jedná o kus z kategorie úplné vyhlazení. BENEATH THE MASSACRE neuhnuli. Byť vyměnili v sestavě celkem zásadní prvek, stále zní, jakoby těch osm let téměř nebylo. A to včetně breakdownových sekaček, jež oprašují z propadlin času. V podání kanadského řeznického kvarteta zní i tyto fragmenty jako ta nejostřejší artilérie.
Nová deska „Fearmonger“ je destruktivní technický death metal té nejvyšší jakosti. Nepodléhá trendům. Jde si tvrdě za svým. Je tu stále jednoduše rozpoznatelná práce Chrise Bradleyho, který kombinuje onanistické pidlikání, kytarové dostihy a betonově riffové kvádry žuly. Zvířecí Elliot Desgagnés svým hlasem naprosto vládne a výrazně zahušťuje celý zvuk kapely. U BENEATH THE MASSACRE vlastně kytara většinou nehraje roli tvrďáka. Veškerou bestialitu a hutnost zvuku garantují vokál a v druhé řadě pak bicí.
Když už jsem ho dvakrát zmínil, pojďme se podívat na novice v kapele. Šestadvacetiletý benjamínek Anthony Barone používá bicí sestavu jako zbraň. Povětšinou zní jako tu více, tu méně přerušovaná kulometná nevyčerpatelná salva. Svého předchůdce, Justina Rousselleho, v tomto ohledu zastoupil beze ztráty kytičky. Jeho nevybouřené mládí dává kapele ještě více dravosti a rychlosti. A to jsem si po minulém albu „Incongruous“ myslel, že něco takového už není možné.
Vadí mi snad jen jediná věc. Občas tu jedou dvě kytarové linky přes sebe, jako na konci skladby „Autonomous Mind“, a ze zvuku a aranžmá pulzujících neonových kytar mi tu naskakuje kopřivka. Mají to BENEATH THE MASSACRE zapotřebí? Musí tímto způsobem uměle zahušťovat zvuk? Za mě je toto krok vedle a bez podobných komedií by byl zvuk možná méně plný, ale o to syrovější a přirozenější.
Kanadské kvarteto na nové desce i po dlouhé pauze neztratilo nic z toho, čím na poli technického novodobého death metalu dominovalo. „Fearmonger“ je další ostrý zářez. Stále je to smrtelná rotační zbraň s vysokou účinností. Nepřináší nic nového, ale v tomto případě nic nového ani nechci. V jejich případě žádám technický nálet a ten jsem dostal. Ve své kategorii toto bude jednoznačně jedna z desek roku 2020.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.